nepadaj

chtěla bych být andělem
myšlenkou,
která se ti proplétá vlasy
jako cigaretovej kouř.
jako jazz letící barem
úplně tě odrovnávající.

jako doteky,
nad kterými sténáš,
jako filmy,
u kterých pláčeš
a já ti stírám slzy
svojí nahotou.

nerozplynout se
a být reálná jako tvoje nohy
omotaný kolem mýho pasu,
když usínám.
každou noc
v bezhvězdný Praze.

pusť mě a spadnu
nebude žádná bezpečná dlaň,
která by mě zvedla.

sklánim hlavu nad tvym klínem
a dělá mi to dobře.

nádražim se rozléhaj tlumený zvuky
pořád cejtim.
sleduj,
jak se ztratím ve stínech.

najdeš mě po dechu.
ale ty nezapomeň dýchat,
mohlo by tě to zabít.
to asi víš.