Netušíš...

Byl jsi mi člověkem nejbližším,
v životě bodem nejvyšším.
Byl jsi štěstím i nadějí mou,
bohužel netušila jsem, že oči tvé mi lžou.

O to horší bylo mé procitnutí,
doufala jsem, že mysl mne jen balamutí.
Copak nemáš žádné svědomí?
To se nezastavíš skutečně před ničím?

Víš jaké je...
Zklamání od člověka kterému vše svěříš?
Víš jak se...
Ti zhroutí svět, když zklame tě ten, komu věříš?

Potkat tě na ulici, přejdu...
Do tvých dvěří už nikdy sama nevejdu.
Vzpomínky na tebe se mi hnusí,
bohužel žít s nimi mé srdce musí...

V životě ti neodpustím,
aby jsi mi znovu ublížil nedopustím..
Milovala jsem tě..

Nechtěj vědět co cítím teď...
Zašel jsi příliš daleko...
A to se neodpouští...