Jestli mne miluješ tak mne nikdy neztratíš.

Překrásné mlhy se rozestoupily v zářivé ráno přenádherných jasů. Celičké město utichlo silou květnového rána. Jen ztezky milenců byly známé pro nespavé oči dokonalých snílků, kteří četli při světlech svíčky romány a eseje dvou v lásce zaslíbených filozofických romantiků. Jen nastražte uši povím Vám jejich příběh jedinný :

HONZA : Má paní ani já skrze své srdce nedokáži vyjádřit to co k Vám cítím. Jest to jak záblesk čistého polibku, který nás svádí silou nádherných milování.

LUCKA V : To co jen říkáš nedá mi spáti dnem i nocí, musím mysleti jen na jedinný cíl.

HONZA : Což by však měl býti cíl bez lásky čisté má drahá?

LUCKA V : I ty HONZO jsi pouhopouhý člověk, chceš li mne zísakti bojuj jako pravý romantik.

HONZA : Svádíš, voníš, hýčkáš hřeješ, v lásce jsi určitě dokonalá.

LUCKA V : Jak víš že jsem dokonalá?

HONZA: Jestli mne miluješ, věř pouze jediné myšlence, vždyť ona vzrušuje nás oba. Myslíme na sebe i když nejsme spolu ač k tomu mnoho nezbývá, jen pouhopouhý dotek stačí.

LUCKA V : Jaký to jen něžný dotyk máš na mysli můj drahý?

HONZA : Chtěl bych se tě dotýkati jako žádný jiný muž, ať plamenný žár v našich srdcích probouzí neskonalou vášeň vždyť může se vyrovnati eposům všech slavných bojovníků.

LUCKA V : Tak moci o mne bojuješ?

HONZA : Nocí i dnem dopolednem krásným i hřejivým odpolednem má lásko.

LUCKA V : Jsi asi srdcem velký umělec.

HONZA : Nač jest mi umění bez citu k tobě, nesrovnal bych ho s ničím na světě.

LUCKA V : Země se točí a mé oči hledí jenom v tvé.

HONZA : Nechej se unášet jejich čarokrásnou slastí, vždyť ony hledí jen do nitra tvého plamenně měkce potají. I samo srdce láskou plápolá, když probouzím se každé ráno po tvém boku za ranních červánků.

LUCKA V : Dostal jsi právě moje srdce ale věř že jen za jediné podmínky ti ho celé přenechám.

HONZA : A v jaké má drahá?

LUCKA V : Vím že jsi neskonalým romantikem, oddám se ti celá, ale jestliže mne jen jednou zradíš s jinou ženou, tak svou žárlivostí ti vrazím nože ve tvé srdce.

HONZA : Ach lásko, jak zraditi bych mohl tebe, když milujem se silou krásných rajských políbení?

LUCKA V : Dokážeš mi svou věrnost přede všemi?

HONZA : To dokáže jenom láska sama, svedla nás zcela v jeden celek.

LUCKA V : Myslela jsem, že mne znáš málo, ale po tvé romanci buď přesvědčšen, že nás dva na světě nic nerozdělí.