Starý rytíř

Bezduchou krajinou,
bez cíle, pustinou
kůň jezdce vleče.
Zmačkaná zrezlá zbroj
prošla nejeden boj,
z pod ní krev teče.

Vyrazil, když byl mlád,
za čest dam bojovat,
najít svou krásku.
Za každou z žen se rval,
ty boje vyhrával,
nikdy ne lásku.

Dnes jako minule
stál proti přesile,
za zády dívku.
Ta se teď raduje
v hradním loži miluje,
snad nezkončí v chlívku.

Tělo léty zjizvené,
rány neošetřené,
přichází křeče.
Sám svalům na obtíž
zabodl meč jak kříž,
umírá v kleče.