Proč?

pokaždé když tě oslovím, pokaždé když tě spatřím,
mé srdce poskočí jako turista když pohlédne na krásný řím..
pokaždé když naše pohledy se v zakouřeném baru setkají,
pokaždé když naše těla se dotyky v okamžicích nudy zabaví,
vím že naše osoby hrozně společného mají..
proč chci víc? proč mi přátelství nestačí?
proč někdo jiný mě předběhl a tvé myšlenky na něj mě teď ničí?
proč sem musel zrovna já, jako člověk pozdě do práce jdoucí,
tebe potkat a dozvědět se že už si jiným žádoucí..
že šance mít Tě odešla jako zhrzený voják do války poslán,
kterému návratu není..
ty nevíš, vubec nevíš.. jak mě.. každý úsměv, každý dotyk, každé pohlazení..
jak mě každá věc spojená s tebou.. víc a víc ke dnu posílá..
jako ubohou kapku vypuštěnou osudem směřující ke dnu rokliny..
jako člověka zhrzeného životem letícího směrem k tvrdé zemi..
proč já? osude.. proč já? živote..
odpověď budu hledat.. a najdu ji..
a až ji najdu, pomstím se ti, slibuji..