HAVRAN

.

Začasté havranův večer
halí mi zmámené tělo
Neprobdít tuto noc
myslím si - bude nelehko

. . .
V pusté temnotě ticha
čekám na šum jeho křídel
. . .
Rozžehnu svíce a naslouchám
Namísto havrana vlídná melodie
do nitra zjitřené duše se vlíná
. . . Pan's Labyrinth . . .
Kam jsi mě zavedla záhadná Ariadné
Jen tak . . . mě samotného . . .
a k tomu bez klubka kouzelné nitě

Zůstávám tady podivný mág
Oči na dlaních
Po těle svraštělá kůže
Kostlivec bez života
v průsvitné bílé říze
Podivně záhadný svatebčan
. . .
Sobě sám havranem
usedám životu na jeho římse
vysoko, vysoko
až závrať jímá
chtěl bych blíž k ní
i k ostatním chtěl bych blíže

Tma tmoucí je půvabná jako melodie
Jak úchvatný může být Labyrint
. . . na notové osnově . . .
po níž osud své pozdní largo píše
když b-moll . . . je předznamenán

Je pod mrakem
Někde nad sebou tuším rozžatou zřítelnici
v níž skryta nesourodá bolest
Nejistota . . .
ale i zářivá naděje
jako mihotavý svit
jímž první hvězda
o Lásce po obloze píše
A nad ránem . . . ?
Kéž orosí i Tvé jitřní okno
krůpějí zázračného . . . JÁ JSEM . . . . !

.