Medová hvězda

Do ranní rosy, s trochou medu a citrónu,
sladce se s Tebou propadám,
měkkost obklopuje naše těla,
jsou jako odlesky na vodě,
ale ten Tvůj je opět hezčí,
hladím ho pohledem a závidím ti duhu,
ve vlasech, v očích, ve tvářích... v srdci.
Láska s Tebou není ambrózie, nesmrtelná,
stále stejně dobrá, pro bohy...
Láska s Tebou hraje všemi barvami, je živelná,
třeskutá, vášnivá... a to pochopí jen dva lidé.
Když spadne noc, je to jako fíkové pyré,
s mandlemi a šlehačkou, menu opět jen pro dva.
Těžko se nasytit, ale ráno přijde další chod,
vychutnáváme si život, opulentní láskomilové.
Prochází žaludkem, srdcem, slovy, slzami,
ale ne těch osamělých, tak přetáhni prostěradlo přes oblohu,
ať Slunce nestíní, protože dnes, jako vždy,
mi budeš zářit jen a jen Ty.