Sotva jen ...

Sotva jen jsme se nadechli
Zase už říkáme „Sbohem.“
A třeba už za příštím rohem
Čeká Tě nějaká jiná.
Ač nevím, čím vlastně vinna
Krádeží, vraždou, či pomluvou?
Smutně se usměju s omluvou...
Spolu jsme naposled vydechli?

Sbohem jen, sbohem, můj záhadný neznámý!
Všechno, co mohlo být, je už teď za námi
Naposled pohlédnu do Tvých modrých očí
Za jejichž práh už těžko kdy vkročím.

Sbohem, můj Romeo v té bílé košili!
Málo je toho, co spolu jsme prožili
Snad někdy vzpomeneš i na to málo ..
Snad někdy pochopím, co se to stalo?

Není už času víc na další slova.
Na čestném místečku v srdci Tě schovám
A přestože by se to už víckrát nemělo
Ještě Tě naposled políbím na čelo ...
A pak už radši půjdu.