Jsem ta třetí

Donekonečna opakuje tu jednu větu,
která mě tak bolí.
Jeho rty pokřivené do úsměvu,
pořád mluví jen o ní.

Ráda bych smazal těch pár posledních měsíců,
bez špetky odpočinku.
Vždyť kluků je několik tisíců.
měla bych přestat chtít ho k zešílení.

Už dost!
chce se mi křičet,
tolik věcí nás pojí.
Naděje v zázrak,
že čas všechno zhojí.