City toulavý...

S pocitem osamění chodím spát,
ráno se smutkem vstávám.
Nemám sílu se s tím prát
a pomalu to zvdávám.

Tělo bez duše ve mě každý vidí
a cití mojí nepřítomnost...
Přesto pořád žiji.

Nit vzpomínek a zážitků s Tebou
zrží mě nad vodou.

Tys ten co na tváři,
usměv přes všechno to vždycky mi vykouzlí.
S Tebou jsem se jenom smála
a ne, už nebyla jsem malá.
Nehrála si na princeznu,
bez korunky šla jsem světem.

Hodně se stalo,
hodně se změnilo.
Štěstí mě však zase pozřelo.

Vidím padající listí,
vidím jak slune zapadá.
Těch barev je všude dosti
a mě tak napadá,
že za to můžeš Ty.

Ty jsi to štěstí,
co život mi chrání,
před všemi ostatními na tvrdo brání.

Ty jsi ta květina,
co oči mi rozzáří a vůní omámí.
Před tou jsem já ta nevinná...