Několik básníček z mého mobilu.

Zase mám dlouhé dny,
kdy sedím na zápraží,
přemýšlím co dál.

Kluci a holky se ptají,
kdy se k nim přidám.
Mít v ruce tvojí dlaň,
vědět, že tebe mám,
je pro mě vším.

Všichni tady víte,
jak o lásce sním.
Však já ji jednou získám,
nevím, co sní.

Zůstanu já radši sám.
Zůstanu já takový,
jaký jsem,
než jednu zklamat,
to radši ukončím den.


Na startu jsme každý sám,
bytosti bez citu bez lásky.
Každý sám za sebe.

S příchodem času,
poznáváme svět,
napočítám výsledek je pět.
Dále se výsledek sníží,
až zůstane číslo dva.
Krát, mínus, děleno, plus,
pro tebe poruším i pravidlo můz.

Nebudu myslet,
psát i mluvit.
Při pohledu do očí budu se modlit.
Nahlas přitom tiše políbím tvé ruce.
Na konec mi zbude číslo jedna,
vždy když se probudím do ztracena.


Ty víš, co znamená,
když napíši slovo pláč.
Já naopak vím,
že láska je pro tebe vším.

Minulost i budoucnost ale i teď,
svůj úsměv nosíš na rtech.
V duši věčnou touhu nosíš.
Pro tu pravou nikdy neodprosíš.

Pustím fantazii kousek bokem,
v anglické zahradě držím tě kolem ramen.
Ty tušíš,
co chtěl bych ti říct.
Bodejť by ne,
když ty jsi rub a já líc.

Jsme dvě části jedné duše,
štěstí nám oknem neuteče.