KMET

.

Stříbrovlasý kmet proplouvá nocí
Bárku má bez kormidla
zná cestu a ví přesně
kudy plout má a kam . . .

Stříbrovlasý netečně shlíží
do jezerních vod i do našich oken

Cítím na tváři její dech
podivná tíseň . . .
. . . možná i strach . . .
mě zvolna jímá
Jakoby snesla se na mou líc kadeř . . .

Světlo jí sune stín po tváři . . .
. . . po ňadrech . . .

Tiše pozoruji tajemnou noční hru
když stříbrovlasý chvíli posečká
(je příjemné mít dobrého přítele)

Když skončí má skromná modlitba
po něm mohu jí - vzdálené
poslat
. . . své půlnoční Amen . . .

.