Slzy smutku

Na zápraží sedí holka,
právě přestalo pršet.
Je jí smutno, jenom kouká,
a pak začne bračet...

Slzy smutku pláče na zápraží,
zase další kluk vykašlal se na ní.
Co se dá dělat, život je takovej.
Jenom se vybreč a pak zas‘ směj.

Holka se zvedne, jde si udělat kávu,
přečte si knížku a sní čokoládu.
Snad se zachvíli depka zlepší,
jenže co to? Ona snad zase brečí…

Slzy smutku pláče v obýváku,
potřebuje smíchu vysokou dávku.
Co se dá dělat, život je takovej.
Jenom se vybreč a pak zas‘ směj.

Zvedne se a běží k telefonu,
zanechá zprávu po zaznění tónu.
Řekne mu “Škoda že už mě nemáš rád.”
zavěsí a potom se začne smát!

Slzy smutku už nezapláče,
vždyť mnohem lepší je na lidi smát se!
Co jinýho dělat, život je takovej.
Vždycky se vybreč a pak zas’ směj!