Střípky

Ach, ty střípku z porcelánu
co k zemi si prostopášně poletuješ,
věř, že tvé svedení neměl jsem v plánu,
a pro mé srdce neexistuje pravda, pouze lež.

Ach, tam na krajíčku zaprášených skříní
kde ve stínu nalezl´s svůj úkryt,
neleníš a pohled tvůj světlo zahání,
před tebou kde leží navždy skryt.

Ach, jen položit květinu na kámen náhrobní,
v šeru pozdních promarněných let,
kde vlečku přes ústa políbil svatební,
a jen v tisíce střepů změnil se tvůj svět.