Skrze zapovězené země
Přes močály zatracení
Bych šel kdykoliv
Za jejím úsměvem
Jen utonout v očích jejích
Hlubších, krásnějších
A zrádnějších než moře samo
Bez příslibu čehokoliv
Bez naděje na cokoli
Jen vidět ji jednou
A naposled
Přesto já nevím co bych dal
Za klíč od bran zapomnění
Vymazat to všechno
A ukončit mé utrpení