Lásko, píši ti...

Má lásko, podívej,
za okny prší listí,
vítr přinesl vyprahlé zemi déšť,
ale kdo utěší mé
smutné a opuštěné srdce?

Potkal jsem tě náhle
a tak to osud chtěl.
Byla jsi jako krásný sen,
jako zázrak jen.

Láska naše zazářila s jarem,
voněla létem
a na podzim odešla
jako spadané listí.
Věděl jsem
a tak to osud chtěl.

Má lásko,
píšu ti že čas s tebou prožitý
byl jako z jiného prostoru a času,
dnes, tady, zpět,
chci ti říci:,,Miluji Tě!"

Má nejdražší,
má první, krásná a jedinečná.
Jsi jako sen, který se mi zdál.
Ještě chvíli chtěl bych s tebou být sám,
ale čas se nezastaví,
plyne dál.

Vzpomeň si, hledal jsem u tebe
lásku a pochopení,
útočiště a splynutí.
Nazval jsem tě vílou kopretinou,
ale byla-li bys vílou,
nechala by jsi lásku odejít?

Ukázala jsi mi krásu lásky
i trpkost její.
Otevřela jsi mi náruč
ale jen na chvíli.
Jako léto odešla láska tvá,
tak blízko a přitom tak daleko
jsem každý zvlášť.

V srdci svém vzpomínku
sladkou i bolestivou
na tebe mám.
Vzpomínka na rána,
kdy jsem se od tebe vrácíval domů zpět
a nic nedávalo smysl,
jen pro lásku naši chtěl jsem žít.

Miluji tě, ať jsi kdekoliv.
Miluji tě srdcem celým.