Drahá rada, drahá...

Tolik špatného sem prožil,
tolik moc sem se trápil,
před nedávnem sem ožil,
jak rád bych čas vrátil...

Jedno zklámání za druhým,
bušilo do srdce mého,
kdybych se bavil s hluchým,
zbavil bych se všeho zlého...

Potkal sem ji náhodně,
již tenkrát vypadala samotně,
můj strach mi však povel dal,
abych nic nepřehnal..

Chvíle pomalu plynuly,
a naše touhy vzplanuly,
nedalo se tomu odolat,
musel to někdo přivolat..

Po čase však si uvědomuji,
že se to stát nemělo,
protože si stále vybavuji,
jak na ní mé oko ulpělo...

Rána osudu nebo jen smůla?
Modrá krev jako by mi do žil vplula.
Bez života, bez naděje...

Asi sem se zamiloval, ale slepě a bez naděje...