Nezapomeň....

Lásko, je tu nový den života
a slunce se vrátilo k nám.
Kde tě mohu obejmout
a do ucha ti pošeptat
to z nejkrásnějších tajemství
které známe jen ty a já
mezi sebou?

Lásko, nebe je modré
a tráva na jaře se zelená.
Bude dobře, věř mi
má nejdražší.
Lásko má, mé srdce mi nedá pokoje.
Přicházím k tobě
a všude vidím tvou tvář.

Vzpomeň si na mne
až ti žlutý list přeletí před očima,
až tě políbí sněhová vločka,
až uvidíš západ slunce,
až vykvetou první květy z jara,
vzpomeň si na mne
až se budeš dívat na hvězdy.
To jsem já má lásko,
to jsem já.

Vzpomeň si na mne v létě
až slunce bude hřát
a senem vonět svět.
Toto léto naplnila jsi mne štěstím
ze tvé lásky a blízkosti,
vzpomeň si až ucítíš vůni sena,
lásko, to jsem já,
to jsem já.

Žiješ v mém srdci
a v slzách mých celá,
po boku svém blízkost tvou postrádám.
Až vítr zaduní ti za okny,
až se uprostřed noci probudíš
a budeš se cítit sama ve své ložnici,
až uvidíš dva zamilované blázínky,
vzpomeň si na mne lásko,
až ucítíš závan větru od hor
plný svěží vůně,
vzpomeň si na mne lásko,
to jsem já.

Podzim se naklonil
a do zahrady se snáší,
žlutým listím podél cest
brouzdám se jen sám,
ale tebe lásko,
tebe stále v srdci mám.

Přicházím k tobě lásko
a všude vidím tvou tvář.
Protože tě v srdci svém líbám a hladím,
jsem ty a ty jsi já,
chápeš?
Ty a já.

Vzpomeň si na mne
až budeš zamilované verše lásky číst,
vzpomeň si, až tě romantický film dojme k slzám.
Ta slza, to jsem já.
Má lásko, to jsem já.