5 v jednom, prosím!

Vždycky jsem chtěla kluka,
Co ví co sluší se, i jemu
Celé ty roky se říkalo,
Že tací nejsou – však k čemu

Vždycky jsem chtěla kluka,
Co by uměl psát poezii
Celou tu dobu se zdálo
Že šťastně mě obloukem míjí

Vždycky jsem chtěla kluka,
S kterým by bylo mi do zpěvu
Celá ta léta svět nabízel
Jen spousty zmražených úsměvů

Vždycky jsem chtěla kluka,
Co by ovládl umění milování
Celé ty noci se zdálo,
Že umělci mají jinou paní

Vždycky jsem chtěla kluka,
Co by ovládl umění milovat
Vždycky to ale vypadalo
Že se má tendenci vzdalovat

Vždycky jsem chtěla kluka
A najednou mám jich pět
A každý umí něco z toho.
No co vám budu vyprávět ...