o tobě bez tebe.

ozbíjíš mý skleněný srdce
a pak ho zas s pokorou slepuješ.
(jasně, střepy přinášej štěstí).
možná to už ale znovu nepřežiju,
možná už bylo moc bolesti,
abych vůbec mohla.

svět poskládanej z miliard
každodenních rituálů.
ranní nevolnosti, kafe,
tramvaje, polibky na přivítanou,
bílý zdi, barevný lidi, ruce,
myšlenkový úniky, zbabělý výkřiky,
smích,
polibky na rozloučenou,
z očí do očí a možná dál, než bys chtěl,
odpolední stressy, souznění duší, souznění tance a těla,
dojímavý chvíle před usnutím, malej soukromej ráj,
sny o tobě bez tebe...
...zvracení, pocity, kafe, polibky na přivítanou...

nedokážu to s tebou skončit,
i když tys to už udělal dávno.
neptám se proč.
nenávidím ten tón hlasu,
kterým bys odpověděl.
(přestat myslet na návrat)

zase nedopíjím hrnky až do dna,
asi protože na dně je největší tma.
a lógr.
imituju dětskej nářek,
maluju maličký baletky na dráty el.vedení,
padaj.
jako listí. a kaštany.
letos kaštany nesbírám.
a na letiště chodím už jen plakat.
a objímat mámu.

ale kdybys mi někdy nabídnul štěstí,
určitě bychom se dohodli.