Láska a já

.

Čim vlastně jsi . . . ?
V čem Tvá podstata tkví ?
Když znovu a znovu jímáš svým kouzlem
v němž skryta radostná slast i bezbřehá bolest
v němž síla vzepjetí i malomyslný úpadek
když na Tvůj oltář obětováno bylo vše
a nezbylo než ono rozpačité sbohem . . .
začasté i truchlivý smrti zmar

Čím vlastně jsi . . . ?
Kde hledat prameny Tvého početí?
Těch slov, těch myšlenek, těch knih
jako hvězd po nebi je rozsetých
Nesčetně opěvovaná i zaklínaná jsi v nich
měníš své podoby z obrazů mámivých
do černé, neproniknutelné jeskynní tmy
Jsi záhadná substance prvního Alchymisty
co ze srdce hvězd Tě rukou Boži vykouzlil

Zpočátku plachá laň
mírný pramínek tekoucí z úbočí horské louky
měníš se v divokou bystřinu
bezhlavě řítící se přes skály a přes balvany
pak znovu proměníš se v klidný řeky proud
a přesto jsi vlastně stále stejná
kapénka v nekonečném oceánu vod
neměnná, prostá, obyčejná
schopná všech bezmezných obětí
by mohlo být zachováno
k čemu jsi stvořena byla Alchymistou . . .

Marné je hledání
Všechno v jedno dokonale splývá
Jak potoky v říčky a z nich pak je řeka
vlévá se nakonec tam
kde svůj břeh moře má
V každém z nás přes věky Láska je vpečetěna
tam hledej pramen všech tajů
z nichž klíčí Láska . . .

Proto se nesnaž ji pro sebe ukořistit
když nedokážeš Lásku sám v sobě ctít . . .

.