Okamžik

Jako bych nesla na ramenou
celou tíhu světa
a život, co jsem žila, ani neexistoval.
Jen prchavý dojem, okamžik - jak od Moneta,
co přišel, ale nezůstal.

Realitu schovám si do stínu iluze
a mezitím si budu ošetřovat rány,
které získávala jsem jednu po druhé
a nedokázala se brátnit.

Asi jsem příliš dlouho snila,
ale neumím si poručit,
jsi tou, která mě zachránila
a jen tehdy,
uvězněna ve Tvé náruči,
jsem byla štastná...