Zatmění

Dnes večer setkala jsem se s někým jiným
Nekým, kdo tvou tvář i tvůj hlas měl
Hladil a líbal mě jako ty
A pak choval se jak nepřítel
Vzpomeneš si?
Alkohol tvé smysly zatemní
Znám to - zatemňuje i ty mé
Pak věříš něčemu, co se nestalo
a tvé vzpomínky jsou upřímné,
protože ty v ně věříš,
ty jsi je zažil
v svém alkoholovém zatmění
Jak se mám bránit?
Jak protestovat?
Žádné mé slovo tvé názory nezmění
Tys něco viděl, tys slyšel něco,
co nestalo se, co slyšet nemohl jsi jak,
protože má ústa nic takového nevyřkla,
protože - poněvadž - však
Kdo jsi, že kážeš o pravdě a křivdách
s několika promily ve své krvi?
Kdo jsi, že říkáš mi, co se nestalo?
Proč podvádíš mě mými vlastními slovy?
Lásko...
Vylij na mě litr studené vody
Zmáčej postel, v které budeme spát
Mé tričko i mé spodní prádlo
Jestli tohle je tvůj mat,
pak nevím, co tu děláš
Nechápu, proč tě nepošlu ven
Proč stále doufám, že jsi tím, čím byl jsi,
když ještě snili jsme ten samý sen
Lásko...
Studí mě triko, co jsi polil
v záchvěvu své vlastní pravdy
Nebyl jsi v právu
Ale co vlastně zmůžu?
Vzdala jsem se sama sebe ve prospěch tvé vlády
Můj milenec - můj pán
Skutek je dokonán
Mlčím a třesu se ve svém chladu
Nechci pravdu
Chci to, co dávals mi dříve
Tvou lásku, odevzdanost, smíření
se vším, co naši lásku nezmění
Nemusíš na mě přece vodu lít
Nemusíš křičet
Přesto budu žít
pro tebe,
tvé sny i tvé chtíče...