Beznaděj

Nůž boří se do tenkých vstev kůže
Pronikej do mě
Jen ty můžeš
V záchvěvech mé neskutečné bolesti
Podlehla jsem lsti
Teď už je to zřejmé
A nebylo by to tak překvapivé,
kdyby mi nebylo jednatřicet let
Je čas zabloudit do vlastních vzpomínek
Čas prohlédnout nepřítelovi cíle
Nedívej se tak provinile
To já jsem viník toho všeho
Svou naivitou prostřela jsem náš stůl
Neviděla jsem nezájem tvůj
ve svých růžových brýlích
Uvěřila jsem v každou naši chvíli
Uvěřila jsem, že právě teď,
že prožíváme, co jsme nezažili
Oba dva
I ty i já
Je to má chyba
Přiznávám
Podlehla jsem komplimentům a všemu,
co neznala jsem již spoustu let
Ne, nemusím přehánět
Nebudu přehánět
Byls tím, co drželo mě při životě,
co vlastně vrátilo mě k životu
Ale teď nejsi tu
- ne svou myslí, svým srdcem
Už nedržíš mou ruku ve své ruce
A chodíš sám spát
A tvé názory jsou neomylné
A nutíš mě milovat
Nutíš mě podléhat
Nutíš mě se podřizovat
Nutíš mě lhát
mému vlastnímu svědomí
Nikdo se nic nedoví?
Blbost
Já to vím
Já vím, že si se mnou hraješ
Já vím, že nejsem tím, čím jsem byla
Nutíš mě být tím, čím nechci být
Nutíš mě polevit
Nutíš mě dřít
A já jsem jen uzlíček neštěstí
Tak mě obelsti
Lži mi a podváděj
Nejsem nic a tahle hra ztrácí děj,
když je opřená o mou beznaděj,
o mou lásku k tobě a o mou beznaděj...