O pravdě

Ano, zlato,
máš pravdu.
Vždycky jsem chtěla spasit svět
a vždycky jsem si ke spasení vybrala ďábla.
Nebo, v lepším případě
padlého anděla.

Ano, zlato, máš pravdu.
Jsem naivní, a to beznadějně
snad ještě o moc víc než tak.
A měla bych si pořádně nabít hubu.
Jojo, tak jsme to vždycky říkali
a oba jsme věřili tomu
(vím, že to tak bylo),
že holky se nebijou;
že ty je nebiješ.

Jojo, lásko, je to tak.
Máš pravdu, když říkáš,
že čekám mnoho.
A já se divím,
že se divíš,
vždyť ty si taky bereš víc než dost,
a o splátkovém kalendáři jsme ještě nemluvili;
vlastně jsme nemluvili o ničem,
mluvili jsme spolu někdy vůbec?

Přesně tak, moje štěstí.
Od začátku mi říkáš,
že je mě pro tebe škoda.

A na to nemám protiargument.