Láska...

Srdce jeho prázdné bylo,
láskou po ní však šílelo,
ona jím jen opovrhovala,
a jiného v svém srdci měla.

On již nedal na okolí rady,
rozhodl se jí vyznat, teď a tady,
ona ho odmítla, to ale čekal,
přesto byl raněn víc nežli doufal.

V dešti vracel se v dům,
tam bratrovi srdce vylil své,
a ten i přes veškerý svůj um,
nic neudělal s ranami v něm vryté.

Chlapec hodně brečel,
Jako každý v jeho chvíli by,
A k dívce své už nikdy nešel,
Nechal ji raději být.

Ona však sama po roce a půl,
Vzala do rukou vycházkovou svou hůl,
Šla hledat zoufalého svého,
Milého onoho bývalého.

Prošla celý světa kraj,
Někde peklo, někde ráj,
Vzpomínala na milého svého,
A dumala, jak mohla žít bez něho,
Došla, až ke srázu kde nápis stál:
„Jen pro ni, tento muž svůj život si vzal.“