Prosím

Prosím

Prosím, klečím před tebou na kolenou.
Brečím, křičím, ale nic nepomáhá.
Ani slzy, které mi kanou po tvářích.
Ani ony nejsou schopny oblomit tvé prohnilé srdce.

Můj drahý, jsi jako kámen.
Můj drahý, jsi jako diamant.
Můj drahý, jsi tvrdý jako ta nejpevnější skála.

Dnes jsem byla v kostele.
Tam, zcela vpředu v lavici jsem klečela
a hláskovala svou modlitbu.
Ale nebylo mi to nic platné,
má slova zůstala viset někde ve vzduchu.

Můj milý, poslouchej, aspoň na chvíli.
Můj milý, zastav se a sejmi ze mě opratě.
Můj milý, poslouchej a klid mé duši zpátky dej.

Prosím, prosím tě jako malá lodička,
kterou vyslali i přes její obavy na moře
a ona se s každým novým dnem toužila víc
a víc vrátit zpátky tam, do svého přístavu.

Můj drahý, jsi jako kámen.
Můj drahý, jsi jako diamant.
Můj drahý, jsi tvrdý jako ta nejpevnější skála.

Dnes je ze mě pouze tělo,
více již ze mě nezbylo.
Tam kdesi ve vzduchu,
úplně nahoře, stoupá k nebesům má mrtvá duše.

Můj drahý, jsi jako kámen.
Můj drahý, jsi jako diamant.
Můj drahý, jsi tvrdý jako ta nejpevnější skála.

Opět před tebou klečím,
skláním se před tvou pýchou.
Obdivuji, jak dokážeš být kamenný.
Ctí tě to a já tebou přesto pohrdám.
To ty, ty si chtěl být navždy sám.

Můj drahý, zastav se.
Můj drahý, otoč se.
Můj drahý, zpozorni.

Můj drahý, má duše nemá stání – kvůli tobě.
Doprovází tě, a proč? – kvůli tobě.
Stíhá tě a hlídá – kvůli tobě.
Nenachází, nemá klid.
Zase kvůli tobě..