Černá noc

Černá noc

Venku už se stmívá,
je večer, blíží se tichá,
černá noc..
Začal padat déšť,
slyším, jak kapky
dopadají na náš parapet.
Slyším, jak bubnují
a prosí mě o pomoc.

Prší, protože je podzim
nebo snad protože si odešel?
Venku se šeří,
stejně tak, jako se šeří
v mém prázdném srdci.

Venku už se stmívá,
noční zvěř vylézá z díry,
sápe se po mně svými drápy
a já volám o pomoc,
jenže nikdo nepřichází
a tím méně ty..

Prší a prší a déšť omývá
mé zakrvácené tělo
rozedrané na kusy.
Prší a prší a mně se zdá,
že můj život vyprchá.
Nemohu žít bez tebe
jako mraky bez deště.

Venku už svítá,
má minulost mě vítá.
Je tak blízko,
mohu si na ni sáhnout,
znovu si vše připomenout.
Bez ptaní, bez otázek.
Patří mi a já patřím jí.

Škoda,
že si to neuvědomuješ,
ale mně už je nyní dobře.
Umírám a beru si s sebou
i všechny mé vzpomínky.

Chci si je vzít,
abych z nich v nebi mohla žít
Abych mohla vyprávět andělům,
jaké to bylo krásné,
abych jim mohla říct,
že milovat už nechci nic,
že ten klíč od srdce
už je dávno, dávno pryč.

Chci jim říct,
že jsem ráda umřela,
chci jim to říct,
protože ty jsi to jediné
na co jsem si vzpomněla.

Milovala jsem pouze tebe,
tobě jsem obětovala svůj život,
sny a plány.
Tobě patřily všechny mé
starosti, můj smích i pláč.

Proč si to vše zahodil?
Ale mně to nevadí,
protože teď jsem opět
s tebou, i když jsme
každý sám.
Ty jsi na světě
a žiješ s jinou
a já hraji andělům na klavír
svou milostnou píseň
o lásce nás dvou.

Tady mohu vzpomínat,
tady mohu snít,
znovu a znovu,
pořád dokola prožívat
naši nekonečnou lásku,
která na Zemi skončila.
Tady mohu žít
a nebát se nic.

Děkuji nebesům,
že mi dali novou šanci.
Děkuji jim za to,
že mi umožnili se s tebou
znovu shledat,
znovu s tebou být.

Tady, v nebi, o tobě
nemusím jen snít,
doufat a věřit,
že si to rozmyslíš.
Tady mohu klidně,
šťastně s tebou,
jako anděl žít..