Lásky podzim (R.I.P. Celticaed)

Když tenkrát dorazilo mi první psaní od Tebe,
byl to tak krásný čas.
Každou Tvou zprávu já tolikrát četl...,
prožíval...,v hlavě měl jas.
Škoda,že všechno to krásné a hřejivé odnesl podzim, vzal ďas.

Tvá slovíčka lásky mi do uší zněla,
písnička sladká a podmanivá to byla.
Já ti tak věřil,celé své srdce dal.
O Tvoji čest,bych se s přesilou rval.

Jednoho krásného večera,když řeklas s očima,vlhkýma od slz: "Miluji Tě"
Tvá spanilá tvář za svitu svíčky,v koutcích úst ďolíčky...
Vše se ve mě roztřáslo a já věděl,že na věky chci Tě!
Ten čas já však najivní byl a netušil,co stane se o týdny dýl.

Nastane podzim...

Začalo utichat to něžné psaní,v divadle se rozeběhlo na lásku hraní.
Přetvářka,ticho,do tváře lhaní,
od Tebe přišla jen prázdná mi psaní.
Však tušil jsem,vždyť nejsem včerejší,
že z důvodů neznámých již nechceš být mou paní.
Ale touha a láska, byla mi přednější.
Jak slepý, já věřil Tvým slovům."Vše bude dobré"

Teď stojím tu sám,
opuštěn,na dně,oči jen pro pláč mám.
Jediné štěstí, ty nejlepší přátele znám.

Proč to tak souží a k čemu to slouží??
Proč plýtvat láskou,pro někoho,kdo si ji nezaslouží?!

V rukou svých vše mám.
Pevně věřím a doufám,
že potkám tu pravou,lepší
a té srdce dám.