Začátky

Začátky - ty jsou nejkrásnější
Křídla, co rostou na zádech
Vítr, co zvedá tě k nebesům
Úsměv na jeho naběhlých rtech
Život zdá se být snesitelný
Snad zdá se i snadný žít
A celý svět dá se uchopit
do jedné upocené dlaně
Zapomeň na ně
Zapomeň na tyhle začátky,
ač tak krásné zdají se být
Realita tě strhne do propasti,
zaslepí oči, zlomí kosti,
zlomí i srdce tvé
A pak tam dole budeš chtít umřít
a nevzpomeneš si,
proč to všechno vlastně bylo tak nádherné
A pokud tě paměť nezklame,
bude to bolet o to více
Křič, co ti stačí plíce,
dokud tě někdo uslyší
Tam dole není pomoci
A to, co bylo ti vším,
srazí tě ještě více k zemi
Bude tě kopat přede všemi
Nikdo nezvedne svoji hlavu
Nikdo neuvidí tvůj pláč
Začátky jsou krásné jen, když vytrvají,
když všechny trumfy nebude držet jeden hráč,
když hra skončí nerozhodně,
pak máš hodně
a máš, pro co žít
Kdyby se to jednou stalo mě,
nemusela bych tu teď být,
nevymýšlela bych tyhle rýmy,
spala bych dávno v jeho náručí
Ano, začátky jsou krásné,
ale když teď pohlédnu mu do očí,
nevidím nic, co v nich bývávalo,
jako by to tam tenkrát ani nemohlo být
A pořád hledám důvody a cesty
A nedokážu to pochopit...