Třináctá komnata

Má první láska - vzpomínky ze zlata,
tiše se otvírá - třináctá komnata,
ve které ukryté tajemství byly,
o tom jak v lásce - tehdy jsme žili.

Ústa mi zmlkla - v přívalu něhy,
když duše opouští pozemské břehy.
Po tváři nechávám - protékat slzy,
láska nám odešla - na věčnost brzy.

Žal můj se brodí - krásnými časy,
hladil jsem rád - tvé dlouhé vlasy.
Klaním se s úctou - dnes příběhu tomu,
a pokládám růži u tvého domu.

Vím, že tě vítají - už andělé v nebi,
mé srdce protkaly - však výčitek hřeby,
že jsem tak málo - ti na cestu dal,
když jsem tak mnoho - od tebe vzal.

Smuteční zvony - co nesou se z dáli,
hrají nám písně, které jsme znali,
snad je i k tobě - zanese vánek,
přeji ti lásko - ten nesladší spánek ….