Cesty

Už snad tisíckrát já říkám sbohem
otočen ke zdi své nitro vzbouzím,
né že bych snad nebyl hoden
však život v srdci neprobouzím.

K ránu když z postele slunce mne vítá
stín za zády necítím,
otrokem duše má v kostele bitá
za to že život Tvůj přehlížím.

Po ránu v dlaních stočeni do lásky
po nocích do světel vkradených hvězd,
časem má slova měníc se v oblázky
všech stínů našich cest.