Icy Blue

Do kousků papíru vpíšu kým jsem
a na tónech klavíru pak obletím zem.
Na křídlech z perleti zmizím ti tam,
kde v ulitách skrývá se všechno co znám.
Do dětských hádanek schovám svůj svět,
odmítám uvěřit slovům tvých vět -
střez si svou pravdu, já nechci ji znát,
už věřím jen květinám: „ne, nemá tě rád!“
Hlas poryvu deště a ozvěny ticha,
slyšíš mou duši? Jak mělce dýchá?
Překroč můj stín, v dálce jej nech,
pusť červenou nit, chci na jinej břeh.
V mlze a písku tam pohřbím tvá slova
a až dojde mi dech, vrátím se.
Zas.
.
.
.
.
.
Znova.