Smysl...

Po vzoru Puškina
se vyznat z hříchů,
pěsti zatínat,
přiznat pýchu.

Na křižovatkách často špatně zahnu,
což se mi zdá opravdu záhadné,
stejně jako to, že na co sáhnu,
se vždycky rozpadne.

Zřejmě mám problémy s motorikou,
také mluvím přespříliš,
mou další chybou převelikou
je, že nabíjím, až když se nestřílí.

Přícházím s křížkem po funuse
a opravdu ráda spím,
velice často - spíš v jednom kuse,
jím.

Když myslím, že mám pravdu,
ustupovat nemíním,
obdivuji Niki Laudu
a kostlivce, mám ve skříni.

Nosím, co se mi líbí,
nejsem fanynkou módních tipů,
nesnáším barevné křídy
a směji se trapným vtipům.

Přesto si zakládám na těch svých,
na tom, že ostatní bavím,
miluji tanec, přátele a smích,
a snadno se neunavím.

Mám pocit, že v noci chrápu - asi,
když zazvoní budík, jsem mírně protivná,
po sprše mám nepoddajné vlasy
a hrachová kaše, mi přijde podivná.

Stává se, že někdy trochu tápu
a mívám strach, co bude zítra,
nejsem si jistá, zda dobře chápu
smysl, nového jitra.

Protože, bez Tebe ztratila jsem cestu
a bolest z té ztráty mi ochromila mysl,
bez sil bloudím od města k městu,
byla jsi mé světlo v temnotě,
Ty jsi mi dala smysl ...

A já Tě ztratila