Vlčí mák

V pustém parnu letních dní
východ slunce poslední.
Toho jitra v mysli svět,
vyvstal z hlíny luční květ.

Slepé poupě puklo v jasu,
kdekdo hleděl na tu krásu ..

Listů rovných, šaty z rosy,
vábil k sobě mladé vosy.
s nimi hrál si v listech tráv,
neznal v kraji jiný mrav...

Jednu chvíli lehký vánek
odnes květu kradmý spánek.
Pestrých barev křídel pár
-feniklový otakár

Spatřil rudé lokny máku,
táhly ho jak stříbro straku.
Shlédl z nebe na luk lán,
v hlavě předl jistý plán.

Sedl v lůžko dětskýck let,
létáním mu hlavu splet.

Květina pak vítat směla
pestrost křídel, lehkost těla.
Slýchat příběh z dávných časů..
Než pozbyla svoji krásu...

Motýl zved se z uvadliny,
vzlétl najít kvítek jiný.
Do srdce mu tisknout řádky,
které vedou do pohádky.