Hodina

Čas tiše posouvá se o hodinu zpět
Nenápadně a nepostřehnutelně
Jako by každý z nás o tu hodinu stál
Tu hodinu, kdy tys byl pryč
a chladný vítr do okna se mi smál
Proč nemůže se čas vrátit o celý den?
Jediný den a vše by snad jinak bylo
Ráno by mé ruce nezjizvilo
Rum s kolou chutnal by vřeleji
Proč čas neposunout o týden raději?
Proč nevrátit celá ta promarněná léta,
změnit minulost, poučit se z ní?
Proč vracet hodinu poslední,
která jen prázdnotu prohloubila,
srdce mé opila,
prsty opila,
ale mysl projasnila?
Snad je to osud, že zrovna teď,
dvakrát v jedné hodině hledám odpověď,
která je více než zřejmá
Za celých těch jednatřicet let
zůstala jsem nezměněná, stejná,
stejně naivní a důvěřivá,
hledajíc něco, co život nemůže nám dát
Jediná hodina stačila mi oklamat
vlastní duši vínem a bůhví čím ještě
Hodina, co po šedesáti minutách neskončila ještě
Jen protáhla se v temnotě svých vteřin
Na jejím konci našla jsem, v co věřím
Prázdnotu ve svém vlastním srdci
Tam, kde předtím ještě tolik lásky bylo
Kéž by se už rozednilo
Kéž by slunce dotklo se lící mých,
až budu šeptat do uší tvých :
"Dvakrát jedna bolest stačila mi, víš?
To, co já cítím, ty jistě necítíš,
protože jinak dnes v noci bys tu byl,
objal mě a na dobrou noc políbil
Miloval by ses se mnou o hodinu více,
zatímco by se nám smála večernice,
naší pošetilosti, naší touze spolu být
Naší lásce - všemu, pro co má smysl žít"