Večerní psaní

* ONA:
* Co ti psát dnes ale mám,
* Asi si teď v postýlce sám,
* Aspoň posilám ti pusu malou,
* Od srdíčka darovanou,

* Třeba na mě myslíš též
* A tvé city ke mě nejsou lež,
* Ted už ale já je neznám,
* V mysli prázdné já je hledám,

* Zase píšu o tobě rýmy,
* Ty se staly sny mými,
* Tak už zavři svoje oči,
* Ať ze snu se ti hlava točí

* ON:
* Snažím se též pokusit se o ňáký ten rým,
* Abych se vyrovnal těm tvým,
* Ale nejde to, ja to neumím,
* Avšak pusu darovat ti smím,
* Přes telefon se toho nebojím,

* ONA:
* Však proč se bojíš pusu mi dát,
* Tajně se tomu musím smát,
* Ničeho se nemusíš bát,
* S tvými rty si chci jemně hrát,
* No radši pudu spát,
* Těch básní stačí snad

* ON:
* Čtu si to rád,
* Ale tvoření je pro mě jak trest snad,
* Psát moc neumím,
* Smířit se musíš s tím,
* Co k tobě cítím…
* Zamiloval sem se do tebe a to trvá,
* Víc ti nepovím,
* Nejsem pod vlivem,
* Ale momentálně něčím ovlivněn,
* Neptej se proč teď,
* Sám nevím,
* Stránky mi otevřeli cestu k tobě,
* Tím sem si jist
* A zatím si stojím,
* Lepší říct ti to teď,
* Než oddalovat to nebo si to říct sobě v hrobě…