pseudovztažná

vraždy v mym pokoji
nikdy nepostrestaný
záměry
mejch přirozenejch pohybů.


učíš mě krotit svý tělo
už mi ani nerozepínáš
podprsenku
jednou rukou
už vlastně
vůbec.


když my jsme tak sami
v naších iluzích
uvězněný jak hormon v pilulce
pilulka v platu
plato v kabelce
kabelka ve výtahu
výtah v tý šedivý budově
plný stresu a pravidelnýho
odpouštění.


žárovka v lampě
mě dokonale oslepuje
vždycky to dělá
a tak skromně soudí
rozhlíží se po pachateli
dává mi za vinu
že prší.


moje embryo
a vlastně tvoje
největší životní dílo.

chci to dohrát až do konce
sesadit královny
a vmést jim do tváře
vztek davu. vztek jedince.


jsme děti revoluce
co spolu choděj
až po setmění.


špulim na tebe rty
a přesně vim
jak tahle pusa
bude znít.


ona vyvrací jedinečnost.


nemusim si hrát
vůbec na nic
jenže mě to hrozně baví
bejt uplně napokraji
a nevědět
jak ten pád bolí.
pak spadnout.
a popřít v sobě anděla.








večer to bolí nejvíc
to přece víš.


**