Anděl

Je anděl,
co mi křídly hlavu zmát,
já chtěl,
tohle muselo se stát.
Zvon zněl,
já růži jí chtěl dát,
s ní uletěl,
o tom si nechám zdát.

Každou nocí ve spánku
jednu dívku vídám,
s ní dotýkám se červánků,
po nebi si lítám,
hvězd třpyt se jí v očích zrcadlí,
jak z plakátu svůj úsměv má,
z té krásy do mdlob byste upadli,
je tak moc něžně nevinná.

Je anděl,
co mi křídly hlavu zmát,
já chtěl,
tohle muselo se stát.
Zvon zněl,
já růži jí chtěl dát,
s ní uletěl,
o tom si nechám zdát.

Po nocích o ní tajně sním,
je krásná a tak milá,
nevím, zda-li jí tak říkat smím,
ale je to Víla.
Sny se mi o ní zdávají,
jak jemně ruku jí svírám,
pod žhoucí svící potají,
do očí se jí dívám.

Je anděl,
co mi křídly hlavu zmát,
já chtěl,
tohle muselo se stát.
Zvon zněl,
já růži jí chtěl dát,
s ní uletěl,
o tom si nechám zdát.

Chci dále snít si svoje sny,
pořád tu krásku vídat,
vyměnit sny za krásné dny,
já toužil bych ji líbat,
mám strach, že roztáhla by křídla,
vždyť je přece mým andělem,
a do nebes by rázem vzlítla,
ten sen je moje naděje.

Je anděl,
co mi křídly hlavu zmát,
já chtěl,
tohle muselo se stát.
Zvon zněl,
já růži jí chtěl dát,
s ní uletěl,
o tom si nechám zdát.