V rokli

Ocitl jsem se před hlubokou roklí,
přes tu rokli úzká lávka,
uzoučká a vratká
a dole tam běhali vlci vzteklí...

Já jsem přes ní šel a bál jsem se bál,
a asi uprostřed té lávky,
jsem oslepen byl v nekonečnu chvil,
jen slyšel krkavce, jak se mi smál.

Lásko, lásko, volal jsem až padalo kamení,
zachraň mne bohyně Afrodité,
bojím se, smrti hrozím se!
A ucítil jsem ruku, vůni, strach už není...

Děkuji bohyně,
ˇo lásky a slasti
... že jsi mne vyvedla
vyvedla z propasti!