Můžeš mě milovat

Černý samet odevzdávající se noci
Bezmocná tichá duše bažící po pomoci
Slzy valící se z modrých očí mých
Tvůj soucitný pohled a pak... Tvůj smích
Mou myslí proudí právě uplynulé chvíle
Tvá láska s příchutí sobeckosti
Boty pokušení, s nimiž jsem prošla míle
Boty, v nichž mnohdy lámala jsem své kosti,
a přesto v bolesti šla jsem dál
na hřebenech hor, kdy málokdo stál
jeden druhému po boku
V lavinách dnů, měsíců, roků
hledala jsem svůj směr a cíl
A tys tu byl
Objímal mě a poznával
Každý den o krok dál
k věčnému životnímu spojení
Byl to sen, šílené souznění,
co dvakrát za život poznat se nedá
Tak proč teď spíš?
A proč tě hledám,
když tvé tělo leží vedle mě?
Proč vše, co zdá se být nádherné,
je tak vzdálené?
Co se stalo?
Je láska vážně málo?
Neznamená nic?
Slzy mi tečou po tvářích
A to ti chci jenom říct,
že jsi mým vším, lásko má,
že vítězím, když vyhráváš,
krvácím, když padáš k zemi
Řeknu to teď a přede všemi
Můj život je tvým životem
Když umíráš, umírám s tebou
Tvůj sen je i mým snem
Tvá cesta mou cestou
Tvůj život je mým
Nebráním se a nezasahuji
Jen tiše doplácím
na chyby, které děláš
Chci?
Nechci
Ale jsi mým vším
Ač očividně nejsem tou, co hledáš
Snažím se být
Jemně a nevtíravě
Říkáš "miluji tě"
Říkám "zapomeň na mě"
Protože nesplňuji tvé představy
Lásko, jestli někdy bylo nějaké "my",
drž mě a objímej ještě chvíli
Možná nejsem tou, co by sis tolik přál,
ale mohu jí být,
vždyť láska míjí
jen ty, co ji nechtějí,
co se jí brání
Lásko má zmatená po snídani,
jsem to jen já a nikdo jiný,
jen já mohu ti tohle dát
Tak otevři oči a zapomeň na ideály
Vím, že mě můžeš milovat,
že takovou, jaká jsem, můžeš mě milovat...