Rány v duši...

Řekla mi, že jsem jí fuk,
jako by vrazila dlouhý nůž,
a znásobila velikost mých muk,
srdce mé krvácí.

Krev řinoucí se z rány,
zaslepila oči mé,
slétají se hladové vrány,
srdce mé krvácí.

Již zbyly jen kapky poslední,
v ráně po krutém noži,
nezměnily se však city k ní,
srdce mé krvácí.

Oči klovou vrány černé,
důlky tmavé zbývají,
rány zejí jenom prázdné,
srdce mé krvácí.

Srdce mé již nekrvácí,
poslední kapky vytekly,
nyní jen slzy zbývající,
v děrách po očích zůstaly…