Pod arkádami

Každý večer pod arkádami,
postávala dívka s vlasy bělounkými,
čekala na ten hlas,
kdy přijde zas.

Dívka celá uplakaná,
pro láskou svou by život dala.
Komu jenom pak jsi dána,
doposud nelíbána.
Pláč byl slyšet ve dne v noci,
už není jí pomoci!

Avšak slunce zprva vysvitlo,
se stříbrnou rosou,
mladík tyčící si cestu,
nebeskou kosou,
pro lásku svou přichází.
Líčka zčervenala,
očka pomněnek v láně rozprostřela,
a svému milému srdce darovala.