Kouzlo

Jsi jako jarní příroda,
kvetoucí a veselá,
jsi stále tolik mladá
a po květech a medu voňavá.

Hladím-li Tě po vlasech,
prsty jakoby se bořily v jehličí,
hrající si s vlnami vlasů stejně,
jako sportovec na prkně vlny ničí.

Jsou svěže vonící, hladké a hedvábné,
na kůži lechtají, jsou tolik krásné,
přírodní hnědí skvící se,
jako vlas bohyně.

Konečky prstů mívám neklidné,
mám-li Tě hladit,
nechci totiž pokoušet,
bych Tvou pokožku měl zničit.

Líčka Tvá růžová,
úsměv Tvůj zářící,
očka Tvá hnědavá,
nesmí být plačící.

Hloubka v Tvých očích,
hlubokost vesmíru jest,
krása tvá dokonalá,
předčí krásu všech měst.

Hladím Tě po tváři,
hladím Tě po zádech,
hladím Tvé křivky,
těžko pobírám dech.

Můj život změnilas,
a měníš stále,
já jsem Tvým otrokem,
Ty jsi mým pánem.

Má láska je skutečná,
dost jsem se naplakal,
Ty jsi tak krásná,
že bych hned zavzlykal.

Jsi pro mě jediná, v tom širém světě,
jak měsíc na nebi, nejvíce září,
Ty jsi mým měsícem,
ostatní jsou jen bledé hvězdy.

Mnoho bych udělal,
všechno jen pro Tebe,
zřekl se života,
tolik já miluji Tě.

To co Ty dokážeš,
to co ty zvládáš,
to co Ty provádíš,
jak jiným pomáháš.

Ty jsi jak svatá,
čistá jak rosa,
krásná jak víla,
Ty jsi má síla.