Měsiční prach

Dva šťastní milenci,
Plachtí tiše vákuem
V obětí drži se pevně
přec slíbili že se neopustí
Vášnivě laskají své rty
jak na posledním schledání

Těmi polibky ve vesmírném tichu
jazyky k sobě přimrzli

Modrou planetu v úplňku
by vidět mohli
Pohledy však mají jen pro sebe

Na dráze k měsíci
plynou plni očekávání
však přidají se k ostatním
kteří se již měsíční půdou stali

půda tvořena z lásky,
zmrzlé krve,
tvořena ze všech, kteří kdy
milovali

ti šťastní milenci
Naposled setkali se
a teď letí vstříce povrchu
Letí vstříce osudu
Nemají strach
již brzy
Roztříští se o útes
a Obrátí se v prach...