Není

Krásně je mi na tom světě, když tě vedle sebe mám,
tvůj upřímný úsměv je nejhezčí co znám.
Držím tě za ruku, hledím ti do očí...jsou záhadné, modré, hlava se mi z nich točí.
Něco mi říkají, nerozumím tomu, láskou omámená, mám na svých růžovou clonu.
Je mi zima, tělo mé se chvěje, srdce pláče, copak se to děje?
Proč cítím úzkost a nejde mi se smát, proč najednou neumím zavřít oči a spát?
Dívám se na tebe, do tvých modrých očí,u ž vím proč jsou tak záhadné, proč se mi z nich hlava točí.
Říkají, "odcházím, srdce mě táhne jinam, nemůžu být s tebou, nevím kudy kam. Musím být sám, to je mé řešení, mám tě rád, mé rozhodnutí však nic nezmění".
Dál se třesu zimou, dívám se neznámo kam, přemýšlím jak se k tomu postavit,j ak se s tím vyrovnat.
Uvnitř sebe živím naději, že se zas vrátíš, že se opět zahřeji.
Jenže zbytečně, zázraky se nedějí.