Ukradená duše

Včera jsem Tě ještě neznala,
však tato okolnost mi duši sebrala.
Teď na Tebe myslím celý den,
včerejšek zdá se jako sen.

Byla to náhoda? Nebo osud snad?
Myšlenku na Tebe víc nemohu odehnat.
Na každém kroku jsem stále s Tebou
a ty máš s sebou mou duši zmatenou.

Zmatenou, šťastnou a nejistou,
co stále ze všech sil utíká za Tebou.
Vrať mi mou duši, já jí chci zpět,
ať přestaneš existovat pouze ty a zase spatřím svět.

Vrať mi ji, zpátky do mého těla,
ať nemusí běhat sama, já s ní budu běhat celá.
Vždyť co může být lepší pro duši i tělo,
než být s mým srdcem, které se u Tebe navždy zapomnělo?