Lásky šat.

A láska visela na šňůře od prádla,
mrzla tak docela, vločkami opadlá
smála se do světa plna své naděje
džbán štěstí po cestách mých
i tvých rozleje.

Přišel čas, pobyl tu a zase odešel
nikdo však lásku tam na šňůře nenašel
zůstala samotná viseti nad zemí
všechny ty iluze v pravdě se ztratily.

V pravdě, co bolí, v pravdě co mrazí
v pravdě, kde ležíme na dlažbě nazí.
V pravdě, kde prosím o kousek jídla
v pravdě, co v krutosti nemá pravdila.

Na zemi v bahně teď láska se utápí
šlapají po ní ti pyšní a bohatí.
Sbírám cár po cáru s hloupou tou nadějí
že pro mě v nebi zas lásky šat ušijí.