Jaké by to bylo...

Jaké by to bylo,
usínat v tvých dlaní,
za okny bíjícího deště,
do oken...?
Jde na mě najednou spaní,
nechce se mi lásko,
ani ven...

Každá kapička,
průhledné vody,
mi tě někam unáší,
já chytám ji,
ať tě neztratím,
to by bylo škody...

V dešťi se teď potácím,
však nechce se mi od tebe jít,
pak léky dám, na kašel a rýmu,
nechám si za zvuku deště,
o tobě snít,ponořím se do tichého míru...

Básně píši,
jsi má inspirace,
připadám si jak v říši,
světové deformace.
Odnášíš mé myšlenky,
do tajů plné krás,
tak leť můj anděli,
už nám oheň zhas...

Tiše usínáme,do spánku
se prodíráme,
svá přání posíláme,
svou láskou se provázíme...