Cizí kroky

Cizí kroky

Cizí kroky zní tmou
nad ránem, sníh polétává
chvíli se trápí myšlenkou
dívka, co v noci tu stála

Jde vstříc těm krokům
doufá, že nebudou zlé
že přejde ten, co mu patří
už za chvíli ji mine

Je tma, však ne tak tmavá
jen velké šero zdá se
to měsíc záři dává
té zimomřivé kráse

Jasně už dolehnou kroky z blízka
dívka se bojí, dělá se však jistá
už je tu, kdo jejich je pán
zastavil, snad se taky bál

Chvíli si prohlížel ji a ona stála
kdo ví proč víc a víc se bála
řek jí, ač mluvit ani nemusel
že neví kam to vlastně šel

Proč – špitlo z úst dívčích
v té tmě tak strašně milých
Nevím snad aby lidé neviděli
že divný jsem a osamělý

tu v noci pokaždé kam chci se vydám
a vše je mé
ten večer snad vše mění
a dívka – prostě neví

neví co říct by měla
snad, že je taky osamělá

tu někdo třetí říct by měl
ta slova co oba bohužel
jak bývá to ona ani on
vyslovit neuměl

Pak tichý noční klid
a šumění stromů z dálky

troufli si přerušit kroky
jedny tam a druhé tam

vzdalují se od sebe
jakoby zněly do nebe